Teplo dlaně. Jemný dotek.Tichý výdech, v němž se rozplyne celý svět.Bruno přivře oči, tělo se uvolní.Není kam spěchat, není co řešit.Jen být.
Blog
Sedím na promenádě velkého města. Naproti mně sedí muž v ošoupané bundě. Před sebou má láhev s pitím a kousek chleba v igelitovém sáčku. O svůj kousek chleba se dělí s několika holuby. Kolem něj proudí město – hlučné, plné pohybu. Ale pro něj, stejně jako pro holuby u jeho nohou, je to jen kulisa.S ostychem sahám po fotoaparátu. Co...