Blog

Dva kroky vpřed.
Pak už jen krajina.
Na okamžik stačí
dívat se stejným směrem.

Ticho si vždycky najde způsob, jak vykvést.

Na vrcholu ticho
rozhled zůstává v srdci
domov je dole

Skutečná změna často nepřichází ve chvíli, kdy se všechno vyřeší. Přichází v okamžiku, kdy mezi našimi obavami, bolestí nebo nejistotou vznikne první malá trhlina.

Skutečná vnitřní praxe podle mě spočívá v hlubokém hledání způsobu, jak skrze sebe nechat procházet světlo. A to i tehdy, když se uvnitř nás kupí mraky. O tom jsem hluboce přesvědčen.

„Z ulice vypadají všechna světla stejně.Jen ti uvnitř vědí, kdo dnes pláče, kdo se právě zamiloval, a kdo už hodinu sedí v tichu se studeným čajem.“

Když jsem ho pozoroval, došlo mi,že zná tajemství, kterému nechceme věřit.Chová se přirozeně —čeká, co přijde.Stačí pohled.Stačí mávnutí křídel.Žádný boj s časem.Jen reakce na svět takový, jaký je.Jádro toho sdělení je jednoduché: život se nemusí tlačit — stačí být připraven reagovat. A ten pták to ztělesňuje bez jediného slova.

Sedíš na břehu. Před tebou voda a mlha, která všechno schovává.Ne proto, aby tě o něco připravila — ale aby ti dala prostor přemýšlet.Když nevidíš konec, začneš si ho představovat.A právě v těch představách se objevují věci, které by v běžném ruchu nikdy nevypluly na hladinu.Mlha není překážka. Je to pozvání.Pozvání k otázce: co všechno ještě...

Důvěra nevzniká v klidu a bezpečí.Vždycky je mezi.Mezi zemí a nebem.Mezi jistotou a pádem.Mezi „ještě držím“ a „už letím“.
A teď to řeknu úplně na rovinu:Důvěra je odvaha.