Mám v sobě démona.
Neříká si o pozornost. Nepotřebuje ji.Je tam. Sedí si ve stínu. Čeká.Přichází, když ve mně zhasne světlo.
Je tichý. Nehysterčí.Jen tiše šeptá.Že jsem zbytečný.Že to bolí proto, že jsem slabý.Že nic nemá smysl.
A já mu věřil.Ubližoval jsem si.Ne proto, že bych chtěl umřít.Ale protože jsem chtěl na chvíli něco cítit.Cokoliv jiného než...
Ani jedno slovo navíc –prostor, samota, dotek něčeho většího.
Neuvěřitelně daleko a přitom tak blízku byl ten okamžik co nechával jsem stranou. Je tu. Nestihl jsem Ti dát pusu na dobrou noc – ani na tu nejhlubší. Teď už mi na dopis neodpovíš. Dveře mi neotevřeš. Na telefon od Tebe bych čekal až do nejdelší smrti, a jen by mě pokryl prach.
Nezbývá než nosit Tvou fotku v...
Pohlaď mě prosím ještě jednou nebo dvakrát, sluneční paprsku…Něžně, jako bys znal každou moji jizvu.Jako bys věděl, že pod tou skořápkou čekám —na ten jeden dotek, co rozloupne ticho.
Jsem poupě.Ještě zavřené, ale slyším tě,když zpíváš skrze větve,když se plížíš po kůře a hladíš stíny.Ještě chvíli… a rozkvetu.
Někdy v noci ho ještě budí to cvakání. Pomalu, s jistotou, jako by každé klapnutí holí vyřezávalo do podlahy strach. Jako by oznamovalo: je ráno, vstávej, svět není bezpečný. Těch pět dnů v týdnu… pět dnů, co se táhly jako bezčasí. Od pondělí do pátku. Od rána až do tmy. Dny beze jména. Dny bez mámy.
Máma ho...
"Až mě najdeš“Až mě jednou najdeš,neptej se, proč jsem odešel.Tahle cesta mě netáhla pryč –jen mě přestalo bolet být sám, když jsem byl mezi lidmi.
Les mě slyšel dřív, než jsem vykročil.Nepotřeboval vysvětlit nic.Jen mě nechal jít.
Kráčím,protože když stojím, slyším v hlavě příliš mnoho hlasů.A když jdu…zůstávám sám se sebou.
Až mě najdeš,možná už...
Cesta se line starou alejí a jediný zvuk je vítr co rozechvívá poslední listí z podzimu. Slunce už je tak vysoko, že jeho paprsky pomalu ohřívají kmeny starých javorů. A to znamená jediné – někde tam je konec bloudění.
„Ten západ patřil někomu, kdo už dávno odešel.Obloha plná nevyřčených slov, co zůstala viset mezi námi.A já tam stál… jako stín ve snu"
„Jsi jako ze smečky vyvržená prašivá hyena. Lížeš si krev z vlastních ran jen proto, abys mohl žít svůj život o chvilku déle. A prosíš slunce, aby ještě nezapadlo, protože víš, že s posledním paprskem přijde tvůj konec.Těsně nad ránem, až ti nejodpornější červi dokončí svou práci, vyrostou na onom místě nádherné květiny. Ony totiž vždy vyrostou...