Kudy prochází světlo

Skutečná vnitřní praxe podle mě spočívá v hlubokém hledání způsobu, jak skrze sebe nechat procházet světlo. A to i tehdy, když se uvnitř nás kupí mraky. O tom jsem hluboce přesvědčen. 

V mém textu je světlo metaforou – každý si do něj může promítnout něco vlastního.

Podle toho, z jakého pohledu se na něj díváte, může znamenat například:

• vědomí – schopnost vidět věci takové, jaké jsou,
• lásku – otevřenost vůči sobě i druhým,
• pravdu – ochotu neschovávat se před sebou,
• soucit – s druhými i se sebou,
• klid – který není závislý na okolnostech,
• dobro – které se skrze člověka projevuje navenek,
• nebo jednoduše život, který námi proudí.

Naopak mraky jsou metaforou pro všechno, co tomu brání – strach, hněv, stud, bolest, ego, naučené vzorce, spěch nebo zmatek.

ANO! Naznačuju to, že světlo není něco, co vyrábíme. Je tu už dávno. Naší prací je spíš odstranit to, co mu brání procházet.