Jmenuju se Marek Bednář. Dívám se na svět pomaleji.

Ne proto, že bych musel — ale protože v pomalosti se ukazují věci, které v běžném provozu míjíme.

Jinovid je můj způsob, jak naslouchat tomu, co život šeptá mezi řádky.

Skrze dotek, fotografii, okamžik, příběh nebo prosté lidské gesto.

Nevytvářím umění. Nesbírám „dobré“ snímky.

Jen držím paměť toho, co se mě dotklo — a co by jinak zmizelo.
 

Možná proto mě zpomalování naučilo jednu věc: ... že když se člověk opravdu zastaví, začne být slyšet i to tiché.

Pokud se v tom něco dotkne i vás, pak jsme se právě setkali.

S úctou

Marek

„Největší smysl mají věci, které člověk zachytí dřív, než si uvědomí, že je viděl.“