Světlo a pravda

Čím víc ho je, tím ostřeji vidíš stíny.

A čím víc porozumíš, tím víc otázek se ti vrátí zpátky.

Je to zvláštní kruh:

odpověď, kterou najdeš, není koncem, ale vstupem do další vrstvy.

Ne proto, že bys věděl míň,

ale protože světlo, které si pustíš do života, odhalí i to, co bylo schované za rohem.

Možná právě v tom spočívá jeho síla —

když něco rozzáří, ukáže i to, čemu jsme se dlouho vyhýbali.

Světlo není jen jas.

Je to pravda, která vrhá svůj vlastní stín.

A pak je tu to druhé světlo:

pravda minulosti putující prostorem miliardy let.

To, které dnes dopadne na naši tvář, vyrazilo na cestu dávno předtím, než jsme se narodili.

Nese obraz něčeho, co už možná neexistuje —

a přesto nás zasáhne přesně tady a teď.

Možná je to připomínka,

že i v nás putují staré pravdy.

Myšlenky, které kdysi zazněly.

Pocity, které jsme si nesli roky.

A často dorazí až ve chvíli,

kdy je konečně umíme pochopit.