"Magnolia prosí o světlo"
Pohlaď mě prosím ještě jednou nebo dvakrát, sluneční paprsku…
Něžně, jako bys znal každou moji jizvu.
Jako bys věděl, že pod tou skořápkou čekám —
na ten jeden dotek, co rozloupne ticho.
Jsem poupě.
Ještě zavřené, ale slyším tě,
když zpíváš skrze větve,
když se plížíš po kůře a hladíš stíny.
Ještě chvíli… a rozkvetu.
Touch me once more,
maybe twice, sunbeam...
Gently, as if you knew every scar I bear.
As if you understood that beneath this shell,
I wait — for that one touch to break the silence.
I am a bud.
Still closed, but I hear you,
when you sing through the branches,
when you sneak along the bark and caress the shadows.
Just a little longer… and I will bloom.