"Hlasy naděje"

Snad pod tíhou svědomí mě krajina donutila pokleknout. Vítr z dálky sebral mi dech a oči se zavřely samy.
Chvíli jsem byl. Jen ticho a chladný proud vzduchu, který naráží do mé tváře. Nedovolí mi se nadechnout.
Skláním se ještě hlouběji k promrzlé hlíně.
A pak se ozve šepot – tichý a jasný.
Není to ztraceno. Jsi tu jen netrpělivý.
Teď otevři oči a zkus to znovu, jako už mnohokrát předtím.