"Dvacet vteřin věčnosti"
Teplo dlaně. Jemný dotek.
Tichý výdech, v němž se rozplyne celý svět.
Bruno přivře oči, tělo se uvolní.
Není kam spěchat, není co řešit.
Jen být.
Prsty zlehka klouznou po jeho srsti,
on se přitulí blíž.
Jen o milimetr, ne víc.
Někde v tom pohybu se ukrývá důvěra,
slib, že tady je domov.
Dvacet vteřin. Možná méně.
Ale pro něj i pro ni celá věčnost.
