"Chladný den v lesích"
Chladný den v lesích. Vítr se proplétá mezi stromy, šeptá jejich prastaré příběhy a nese vůni vlhké půdy. Na lesní cestě kráčí žena, její kroky jsou tiché, ale jisté. Po jejím boku věrně kráčí pes. Její společník na cestě, která se zdá být vždy stejná, a přesto pokaždé trochu jiná.
Každý den začíná stejně. Oblékne si svůj teplý kabát, nasadí čepici a vyrazí do ticha přírody. Stopa její boty se obtiskne do hlíny, ale jen na chvíli, protože vítr ji zase smaže, jako by nikdy nebyla. Pes běží napřed, zastaví se, otočí hlavu a čeká. V jeho očích je otázka: „Jdeš dál?“ A ona vždycky jde.
Cesta se kroutí mezi stromy, jako had obtáčející svět. Slunce prosvítá mezi větvemi, mění se v zlaté pruhy na vlhké cestě. Dnes je to stejné jako včera. A stejně jako zítra. Ale i když se to stále opakuje, v každém kroku je něco nového. Jeden den padá mlha, druhý den zpívají ptáci. Jednou se v ní probudí smutek, jindy pocit svobody. Cesta je vždy stejná, ale ona se mění. Pes, les, nebe. Ti všichni jsou svědky jejího nekonečného rytmu, toho tichého koloběhu života, který se točí jako hodiny na ciferníku světa.
A pak, když dorazí na konec cesty, se otočí. Pes už to ví. Je čas vrátit se. Cesta zpět je stejná, ale i tak je jiná. A zítra? Zítra se to celé zopakuje. Stejně, a přesto jinak