Básně
Vážení přátelé, je to jen několik let starý pokus, nic velkolepého. Báseň má svoje pravidla, ale i tak je to hlavně hra se slovem a okamžikem. Takže mě prosím neberte úplně vážně — jen jsem si zkusil zachytit malý záblesk v mé hlavě.
svět se ztrácí v oporu
myšlenky plují
Teď mizí jen výmluvy.
Chlad zůstává.
Zbylé chmýříčko
sní o dálkách, kam nikdy
neodletělo.
Rukou mistra snů
slepeno co se trhá
zlatý prach tiší.
Za závojem dnů
otevřené okno mlčí
nikdo nepřijde.
Světlo skrz mrak padá,
pole tiše zadržují dech
před bouří dál.
Tichá voda spí,
rákos v ní šeptá vánku,
hlubina mlčí.
Slunce dohoří,
mraky pálí poslední
vzpomínky dneška.
Tvar i jméno má,
v temnotě se neztrácí,
cesta je mu vším.
Květ bez naděje,
ohnutý jak slovo "už ne"
zem mu byla věrná.
Starý strom paměť
nese v kůře praskliny
světlo ho hladí.
Na jednom místě,
dvě trávy se opírají.
Nikdo je neruší.
Na větvi stínů
roztržený samet kvete
šeptá do ticha.
Žlutý květ bledne
vítr ho jemně sklání
čas tiše šeptá "pojď zpět ke mě."
Chladná ranní zeleň,
z květu padá sen i stín -
než ho vzal vítr.
Motýli šeptaj,
že všechno jednou zmizí
a přece létaj.
Větev se chvěje,
růžový sen se rodí
spí v dechu jara.
Hříchy dne bolí,
nebe se nad námi kloní.
Přiznej se poutníku.